O ŠKOLE

Rodák z Kojákovic u Třeboně studoval na bechyňské škole v letech 1901 - 1903. V letech 1906 - 1912 pokračoval na pražské UMPRUM (Mašek, Dítě, Hofbauer), v letech 1912 - 1914 a 1919 - 1922 na AVU (V. Hynais, krátce L. Šaloun, K. Krattner). V roce 1926 absolvoval studijní pobyt v Paříži.

V době 1. světové války padl v Haliči do ruského zajetí a záhy získal jako malíř klientelu mezi ruskými důstojníky. Dostal se do služeb knížete Vjazemského a úspěšně působil na carském dvoře. Po válce a po studijním pobytu v Paříži se zcela věnoval malbě jihočeských motivů z Třeboňska (rybníky, rybáři při práci, volavky) a tvorbě portrétů. Z výtvarných směrů měl nejblíže k sociálnímu civilismu. Pro jeho styl je typická osobitá stylizace, tlumené, zemité, pastózně použité barvy. Během 30. let také osvědčil smysl pro monumentalizaci.

(Zdroj: Dějiny českého výtvarného umění 1890 / 1938, IV/2, Academia, Praha 1998; Nová encyklopedie českého výtvarného umění – Dodatky, Academia, Praha, 2006; www.trebonsko.cz)

Bechyňský rodák, absolvent školy z roku 1938. Dále studoval na VŠUP v Praze u profesora Karla Dvořáka. Po uzavření českých vysokých škol (1939) byl totálně nasazen na práci v Německu. Při nelegálním návatu do Prahy za ženou a dcerou byl zatčen a vězněn v Ruzyni. Po válce dostudoval a stal se členem Jednoty výtvarných umělců.

Po absolutoriu se věnoval hlavně sochařskému portrétu např. podobizna otce, podobizna Jindřicha Plachty – foyer Vinohradského divadla v Praze, hudebního skladatele Evžena IIIína, Jana Masaryka aj.).

Ve své sochařské tvorbě se věnoval zpodobnění dívčího a ženského půvabu, pojatému intimně, lyricky a básnicky, a ztvárnění přírody, především světa ryb. Vedle sochařské práce byl i významným restaurátorem (restauroval např. sgrafita na domech v Prachaticích, sgrafita v Nelahozevsi, Ješovicích na Moravě, na zámku v Bechyni; restauroval i řadu kamenných a dřevěných plastik). 

(Zdroj: www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/osobnosti; rodinný archiv, Anna Plachtová)

Malíř a ilustrátor Václav Karel se narodil 21. 10. 1902 v Dobříči u Plzně, bechyňskou školu absolvoval v roce 1919. Dále studoval na UMPRUM v Praze u V. Maška a F. Kysely (1927) a na AVU u M. Švabinského a T. F. Šimona (1927 - 1929). V roce 1929 absolvoval stipendijní pobyt v Paříži.

Umělec byl povahově velmi skromný. Celý život těžce snášel fyzický handicap po úrazu v dětství a nerad se ukazoval na veřejnosti. Pracoval zejména v oblasti dřevorytu a olejomalby; poprvé samostatně vystavoval v roce 1933. Při bombardování Prahy v únoru 1945 byl zničen jeho ateliér i dům, ve kterém bydlel (dnes zde stojí Tančící dům). Celé jeho dosavadní dílo bylo zničeno; díky jeho přátelství s fotografem Josefem Sudkem se zachovala alespoň částečná fotodokumentace obrazů a kreseb.

Existenčně tedy začínal znovu. Tentokrát upřednostnil ilustrační práci pro Mateřídoušku, ilustroval školní tabule Živé abecedy, čítanky, kalendáře, pohlednice, leporela. V 50. a 60. letech vycházely jím ilustrované pohádky K. J. Erbena, B. Němcové, básně, říkadla, knihy od J. V. Sládka, J. Kožíška a dalších. K malování se vrátil v posledních letech svého života.

Adriena Šimotová o Václavu Karlovi:

"Naše ateliéry byly blízko a náš vzájemný styk byl velmi častý. Václav Karel byl člověk neobyčejně plachý a zranitelný, ale dokázal jakousi vnitřní silou překonat všechny své nejistoty sebe sama. Dojímala ne míra poetického vidění jeho světa: motýli, květiny, pohled na intimní úsek přírody, skoro pohádková symbolika. Karlovy nejlepší práce připomínají lyrickou fantaskností obrazy francouzského malíře, otce symbolismu Odillona Redona. Zvláště malé kresby - dekalky - jsou nekonvenční a velmi poetické. Mezi nimi dva takové cykly nazval Opuštěné trůny a Osamělé ostrovy..."

(Zdroj: Jiří Jón: materiál k výstavě Václav Karel, malíř známý i neznámý, 2009, Bohemia Sekt Centrum ve Starém Plzenci;
o autorovi více na www.vaclavkarel.sweb.cz/cvcz.htm)

Bechyně - Zářečí, kresba Václava Karla, 1919
(originál - archiv Jiřího Jóna)

Absolventka školy z roku 1967. Narodila se 19. 10. 1948 v Českých Budějovicích. V letech 1967 - 1970 pracovala v keramické dílně VD Jihotvar Hrdějovice. V letech 1970 - 1991 se věnovala pedagogické činnosti na ZUŠ v Českých Budějovicích, Trhových Svinech a Borovanech. V keramické tvorbě spolupracovala s Ivanem Hodonským a manželi Reindlovými. V letech 1993 - 2009 provozovala soukromou galerii Zlatá reneta na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, v níž spolupracovala s více než sedmdesáti autory z Čech, Moravy i zahraničí. Kromě keramiky pracovala jako textilní výtvarnice a realizovala řadu kompozic technikou art protis. V současné době se věnuje především keramické malbě a fotografii.

Její zamýšlenou výstavu ve školní Galerii Na chodbě, kterou jsme domlouvali, už bohužel nestihneme. Paní Kubínová zemřela v létě 2017.