O ŠKOLE
Rodák z Rakovníka, absolvent školy z roku 1946, absolvent AVU (profesoři Jan Lauda a Karel Pokorný). Výborný sochař - portrétista, autor bust hudebních skladatelů (například Ludwig van Beethoven, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana aj.), sochy Múzy, která je součástí pomníku Františka Škroupa v Rotterdamu. Miroslav Pangrác zemřel 19. 6. 2012.
„Jeho skromné, pokorné dílo není zaměřeno na formální výboje a experiment, nezná vývojových zvratů a skoků. Je věrno naší realistické tradici a má přitom všechny znaky civilního plastického cítění 20. století...,“ charakterizuje výstižně Pangrácovo dílo ve výtvarné kultuře (1978) Dušan Konečný. Z navržených pomníků Pangráce nejvíce proslavila „Hudba“, zdobící náhrobek tvůrce české hymny Františka Škroupa v holandském Rotterdamu, stejně jako portréty vynikajících českých osobností: herečky Otýlie Beníškové pro divadlo na Vinohradech a Tylovo divadlo v Rakovníku, K. H. Borovského a Karla Čapka pro Panteon Národního muzea, Františka Ženíška pro Národní divadlo, Josefa Zítka pro kolonádu v Karlových Varech... Vynikající jsou Pangrácovy ženské portréty a akty, ale zcela bezkonkurenční doménu jeho tvorby tvoří desítky hlaviček dětí, „plné emotivní bezprostřednosti a něhy“ (Vlastimil Vinter). Jimi započal na dvoře rodného domu v sousedství tatínkovy truhlárny svoji sochařskou pouť, jim zůstal věrný i později už coby otec a graduovaný sochař. Miroslav Pangrác a Rakovník - téma, které by samo zaplnilo plochu vymezenou tomuto textu. Portréty spisovatele Mejstříka, fotografa Koubka, houslisty Štibora, pana Kopřivy, obou rodičů, sestřičky, pamětní deska na rodném domě pěvce Emila Buriana a skvělý pomník T. G. Masaryka pro rakovnický park nepotřebují komentář.
Malování si Miroslava Pangráce podmanilo už v nejranějším dětství. Prvé kresby vznikají v okolí Vysoké brány, pozdějii svému městu věnuje rozměrná plátna. ...V současné době Miroslav Pangrác tvoří střídavě v Praze a Rakovníku. Před dokončením jsou portréty exministra Čestmíra Císaře a kunshistorika Vlastimila Vintra. Pro Pamětní síň Antonína Slavíčka v Kameničkách chystá busty Antonína Slavíčka a Karla Václava Raise v nadživotní velikosti."
Ivo Mička (Úvodní slovo k výstavě M. Pangráce, Výstavní síň Obchodního centra „U Číhů“,
Rabasova galerie Rakovník, 12. února - 6. dubna 2002)
Miroslav Pangrác
Narodil se 16. 10. 1924 v Rakovníku.
Studia: Odborná keramická škola v Bechyni (1942 - 1946), Akademie výtvarných umění v Praze u prof. Jana Laudy a prof. Karla Pokorného (1946 - 1951)
Samostatné výstavy: Rakovník, Praha, Liberec, Pardubice, Sedlčany, Kolín, Český Brod, Příbram, Havana, Káhira, Alexandrie.
Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU. Vystavoval v Moskvě, Varšavě, Berlíně, Paříži, Budapešti, Sofii, Bukurešti, Vídni, Havaně, Montrealu, Helsinkách a v mnoha městech Československa.
Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hl. m. Prahy a oblastních galerií. Dále v majetku Ministerstva kultury, Ministerstva zemědělství, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, ÚRO, Smetanova muzea, Magistrátu hl. m. Prahy, MěÚ v Rakovníku, Klatovech, Lomnici nad Popelkou, Mladé Boleslavi, Rabasovy galerie a Okresního muzea v Rakovníku, města Rotterdamu a dalších institucí.
Návrhy jeho děl získaly několik předních míst v soutěžích a realizované tvoří součást veřejného životního prostředí v řadě českých měst a interiérů kulturních institucí.
Narodil se v Praze, je absolventem školy z roku 1974. V roce 1991 založil Agenturu českého keramického designu. V roce 1993 byl oceněn Kulturní cenou města Český Krumlov, v letech 1993 – 1996 byl komisařem Mezinárodní výstavy keramické tvorby. V roce 1996 se stal předsedou mezinárodního keramického sdružení Manifest keramické tvorby 1996.
Kromě keramiky a sochařské práce se zabývá i kresbou a fotografií. Organizuje výstavy ve Václavských sklepích a v Máselnici na zámku v Českém Krumlově, pořádá sympozia ve svém krumlovském ateliéru, při nichž usiluje o propojování různých druhů výtvarné práce a o mezioborové přesahy. Je také mj. autorem kontroverzního projektu Světlo pro Prahu (2002), kdy byli v NM v Praze „vystaveni“ ve skleněných „akváriích“ ptáci zranění elektřinou na sloupech vysokého napětí.
Miroslav Páral působil dvakrát jako předseda točířské soutěže v SUPŠ Bechyně.
(Adresa: Příkrá 246, 381 01 Český Krumlov; www.paral.cz)
Rodák z Radětic u Bechyně, jeden z prvních absolventů školy (1886). Po absolvování keramické školy odešel studovat do Vídně na Umělecko-průmyslovou školu k profesoru Otto Königovi. V květnu 1899 nastoupil jako umělecký návrhář a později jako vedoucí do nově postavené továrny Sandrik v bývalém Uhersku (dnes obec Hodruša - Hámre). Tato továrna vyráběla sříbrné příbory a duté výrobky.
Jan Peterka se zasloužil o obrovské morální, duševní a kulturní povznesení zdejšího lidu. Jako ředitel továrny byl odpovědný nejenom za uměleckou stránku výroby, ale také za prodej. Jeho největší zásluhou bylo založení učňovské školy, jedné z prvních v Uhrách. Škola existuje dosud, a to jako Soukromá střední umělecká škola Hodruša - Hámre; v roce 2012 oslavila 110. výročí od svého založení (více o škole na www.ssushh.sk).
(Volně použity materiály od Ing. Víta Priesola, 9666 61 Hodruša - Hámre 292, Sk)
Absolvent naší školy z roku 1963. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou Praha (ateliér prof. Otto Eckerta, 1974 - 1980). Od roku 1980 se věnuje vlastní ateliérové tvorbě. V roce 1994 se stal členem IAC (mezinárodní keramická akademie se sídlem v Ženevě), od roku 2006 též několik let pedagogicky působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky v Č. Krumlově.
Svými díly je zastoupen v Jihočeském muzeu České Budějovice, Okresním vlastivědném muzeu Český Krumlov, Alšově jihočeské galerii - Mezinárodním muzeu keramiky Bechyně aj. Na svém kontě má i monumentální realizace do architektury, většinou v podobě rozměrných keramických reliéfů, (např. "Proměny", 1984 na budově Akademie věd České Budějovice, „Jitro“ ,1987 na kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích) či fontán (např. v Norimberku, v Úsilném u Českých Budějovic a jinde).
Své charakteristické plastiky modeluje s groteskní nadsázkou (např. Ptáka - tenistu vlastní bývalý prezident Václav Klaus). Dr. Ivo Kořán, CSc., v úvodu k jedné z mnoha sochařových výstav řekl: „Živá hlína: hlína a voda, hlína a květiny, hlína a ptáci, servisy, žardiniéry, fontány, obklady stěn. To všechno Tomáš Proll umí - s gracií v lehkosti podání… U Prolla imponuje nanejvýš sympaticky jeho cit dobré míry, ostatně prvá podmínka umění vůbec.“
Ukázka z tvorby Tomáše Prolla. (Foto: Komorní galerie U Schelů)
(Volně použit materiál z autorovy výstavy v Galerii U Schelů: http://www.schel-galery.cz/autor/proll-tomas/)
V souvislosti s úmrtím Tomáše Prolla 12. 9. 2017 vyšel ve zpravodajství idnes vzpomínkový článek Petra Kubáta: https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/zemrel-tomas-proll-autor-soska-jihoceska-thalie-kasna-oslik.A170912_144803_budejovice-zpravy_khr
Patrik Proško, absolvent z roku 1993, patří k velmi zajímavým umělcům dnes již střední generace. Po střední škole strávil jeden rok na SŠ a VOŠ Václava Hollara v Praze, v letech 1994 - 1995 studoval v ateliéru keramiky a porcelánu u prof. Václava Šeráka na VŠUP v Praze a v letech 1996 - 2000 vystudoval obor sochařství u prof. Vratislava Karla Nováka na VŠUP v Praze. Do této doby patří jeho dílo, které máme ve škole, a to bustu Karla Kryla.
Již na vysoké škole se projevil jako svérázný umělec, který má blízko k hyperrealismu. Jeho tvorbě je vlastní dokonalé zpracování. Zabývá se nejrůznějšími projekty, od klasické sochařské práce přechází k lan artu. Velmi zajímavým byl např. projekt pralidí a prazvířat ve skutečné velikosti (projekt giganti.cz), zabývá se i nástěnnou malbou a realizacemi interiérů (např. návrh a realizace interiéru veřejných záchodů na Pražském hradě v rámci projektu Praha - hlavní město kultury 2000 - celoroční instalace) atd.
Více naleznete na:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Patrik_Proško
https://protisedi.cz/…patrik-prosko-je-na-hrane-reality
