O ŠKOLE
Keramickému řemeslu se vyučil v hrdějovických dílnách, potom absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Od roku 1960 pracoval v hrdějovickém Jihotvaru jako mistr a poté jako vedoucí závodu. Výrazně se zasadil o celostátní úspěch dílen, o vyladění technologie, zavádění nových výrobků, sám byl autorem mnoha návrhů. Jako vedoucí závodu podporoval tvůrčí prostředí, navazoval kontakty s keramiky a zrealizoval celkovou přestavbu závodu.
Od roku 1989 působil "na volné noze" a ve svém ateliéru realizoval vlastní keramické objekty i návrhy pro architekturu. Mnohokrát vystavoval doma i v zahraničí. Žije a pracuje v Českých Budějovicích, píše poezii a paměti a maluje.
(Zdroj: katalog k výstavě v AJG, Eva Ballová, 2020)
Karel Příhoda zemřel 12. 2. 2021. Čest jeho památce.
Významná osobnost české figurální plastiky. Narodila se 19.8.1936 v Táboře, v letech 1951 – 1955 studovala na keramické škole v Bechyni a v letech 1955 – 1961 na VŠUP v Praze v ateliéru Jana Kavana.
Typickým materiálem plastik Hany Purkrábkové je režná šamotová hlína, patinovaná či jemně polychromovaná. Své figury zvládá mistrně a s velkým citem pro vystižení povahových vlastností i nálady. Sochy Hany Purkrábkové vždy vyvolávají emoce, jsou plné vtipu, nadhledu i lidského porozumění.
Hana Purkrábková uspořádala mnoho samostatných výstav doma i v zahraničí. Za všechny uveďme výstavy v Praze, Bechyni (Alšova jihočeská galerie), Chrudimi, Chebu, Příbrami, v Lovani (Belgie), v Morristownu a Filadelfii (USA) aj.
(Zdroj: www.galerieart.cz/prodej-purkrabkova.htm.;
více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Purkr%C3%A1bkov%C3%A1)
Narodil se 15. 5. 1941 v Klatovech, naši školu absolvoval v roce 1959. V letech 1957 - 1975 pracoval ve výrobním družstvu Keramo v Kožlanech, kde si osvojil výrobní praxi, dále v mosteckém a duchcovském závodě Karlovarského porcelánu jako návrhář a ve výrobním družstvu Chodovia v Plzni - Košutce. Družstvo Chodovia vzniklo jako pobočka hlavního závodu v Klenčí, který zastřešil produkci umělecké keramiky několika výrazných osobností (vedle Rybáka např. František Pavlas, Jiří Dítě, Zdeněk Jílek).
Souběžně se věnoval vlastní keramické tvorbě, která se vyznačuje jednoduchým tvarem (charakteristické jsou pro něj např. kulovité žardiniéry), střídmým dekorem a zemitou barevností. Vychází z tradičních keramických technologií, používá při tom tvrdou kameninu a červenici, u realizací vysokožárný šamot. Keramik. Žije na samotě Granátka u Janovic nad Úhlavou, působí na Klatovsku. Člen UVU Plzeňské oblasti.
(Zdroj: http://www.socharstvi.info/autori/jan-rybak/ ; použit text Marcela Fišera)
Jan Rybák, jedna z výrazných uměleckých osobností města Klatovy i naší školy, zemřel 8. 4. 2017.
Jan Samec, narozen v roce 1955 v Karlových Varech, malíř, keramik a ředitel Krajské galerie umění Karlovy Vary. Studoval na SPŠ keramické v Bechyni a na FF UK v Praze u prof. Zdeňka Sýkory. Zabývá se malířskou tvorbou a keramikou. Jako abstrakní expresionista pracuje s vlastní ikonografií. Člen skupiny KVÁRT a TÝN 93. Zastoupen ve sbírkách Národní galerie Praha, GU Karlovy Vary a GVU Cheb. Slovník Chagall str. 250. Významný karlovarský výtvarník, který je dražen v prestižních aukčních síních.
(Zdroj: https://sbazar.cz/…aukcni-jan-samec-vzhuru-akryl-xxl)
Mezi významné osobnosti, které mají vazbu na naši školu, patří bezpochyby paní Helena Schmausová-Shoonerová. Ve skutečnosti by mezi absolventy školy být zařazena neměla, neboť začala zde studovat v roce 1956, ale středoškolská studia dokončila na keramické škole v Karlových Varech v roce 1959. Jejívztah k naší škole i k Bechyni je všek takový, že si zařazení mezi významné osobnosti školy rozhodně zaslouží. Snažila se o vybudování jakéhosi kulturního podhoubí v Bechyni. Pocházela z kulturního prostředí (byla pravnučkou Františka Křižíka), přátelila se s řadou výtvarníků (např. Jan Antonín Pacák, s nímž se setkávala na sympoziích malby na porcelán v Dubí, profesor Jarkovský z UJEPP Ústí nad Labem), s herci (např. Jan Kačer, Jan Potměšil aj.). V Křižíkově vile a v jejích zahradách pořádala setkání po vernisážích výstav a jiných akcích - vždy pod záštitou kanadského velvyslanectví (v letech 1970 - 1990 žila v Kanadě), pořádala výstavy, které měly charitativní podtext. Její výtvarná tvorba je zcela specifická náměty i zpracováním. Kromě malby kobaltem pod glazuru nebo do glazury později přešla na malbu akrylovými barvami a zabývala se i ilustracemi knížek pro děti (většinou- jak jinak, - o zvířátkách). Velmi si vážím toho, že jsem ji mohl poznat, že jsem několikrát měl možnost využít její pohostinnosti a okusit prostředí krásné prvorepublikové vily.
Jiří Novotný
"Helena Sshmaus-Shoonerová studovala v letech 1956 - 1959 na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni a Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech, v letech 1959 - 1965 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Otto Eckerta a prof. Jana Nušla.
Po studiu se věnovala navrhování šperků, jako návrhářka působila dva roky v Jablonci nad Nisou, byla výtvarnicí železnobrodského skla. První ocenění získala na Mezinárodní výstavě bižuterie v Jablonci nad Nisou (1965, 1968). Jejím zahraničním úspěchem byla účast na světové výstavě - zpracovalakolekci šperků pro EXPO ´67 v Montrealu, a to jí otevřelo cestu do Paříže, kde její kolekci šperků zakoupil obchodní dům Dior. Následovala nabídka stipendijního pobytu Paříži, v letech 1969 - 1970 pobývala v Itálii (v Římě uspořádala výstavu), a tam se seznámila se svým budoucím manželem, kanadským univerzitním profesorem Hugo Shoonerem. V letech 1970 - 1990 žili v Kanadě, kde se jim narodila dcera Caroline, která je lékařkou.
V Kanadě se Helena Schmausová-Shoonerová přestala věnovat šperkům a vrátila se ke keramice. Začala malovat fajáns (malbu kobaltem do glazury). Zvláštní místo v její tvorbě zaujaly kanadské indiánské mýty,legendy a pohádky. Se svou přítelkyní pobývala několik dní v indiánské rezervaci u Toronta, a tento pobyt se stal pro její následující tvorbu významnou inspirací. Koncem 70. let vytváří talíře se zvířecími motivy, motivy lidských tváří a Slunce.
Po svém návratu do Čech se v roce 1995 nastěhovalado vily svého pradědečka Františka Křižíka. Od roku 1993 mění Helena Schmausová radikálně svůj výtvarný projev. Opouští klasickou fajáns, při níž byla omezena v barevnosti. Už nemaluje do glazury, ale plastiku po výpalu šepsuje podkladovým nátěrem a pakna ní maluje.
Helena Schmausová-Shoonerová svou uměleckou dovednost vyjadřovala s estetickou invencí a se smyslem pro humánní životní filozofii, která se projevuje láskou k přírodě a k motivům z lidských příběhů.Uspořádala řadu samostatných výstav, většinu z nich pod záštitou Kanady, a vždy v souvislosti s charitativní akcí. často to byly výstavy skupinové, jichž se účastnili také její kolegové a přátelé , s nimiž se setkávala na sympoziích malby na porcelán v Dubí. Dlouhodobě podporovala Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech."
(Zdroj: článek Ireny Mašíkové, MZ 5/2019, str 5, mírně upraveno)
