O ŠKOLE
Český sochař, keramik a pedagog. Uměleckého vzdělání se mu dostalo na hořické sochařsko-kamenické škole v letech 1924–1926 a poté na pražské uměleckoprůmyslové škole ve speciálce Karla Štipla, kterou ukončil roku 1933. Následně začal pracovat v porcelánce EPIAG v Březové, později v Praze a ve vlastní dílně v Kralovicích. Od roku 1946 začal učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde vedl ateliér porcelánu a keramiky, v letech 1960–1966 vedl školu jako rektor. Od roku 1956 byl členem Académie internationale de la céramique (od roku 1967 byl viceprezident), díky tomuto členství a vcelku dobrým vztahem s vládnoucím režimem se mu podařilo roku 1962 uspořádat mezinárodní výstavu keramiky v Praze. V 70. letech jeho vliv poněkud upadl, ještě v letech 1972 - 1987 byl člen představenstva ÚV SČVU.
Ve svém díle se zaměřoval na spíše jednoduchou užitou keramiku pod vlivem funkcionalismu, ovšem zpravidla s náročnou povrchovou úpravou, využíval zejména vrstvené a následně proškrabované barevné glazury. Ceněné jsou jeho porcelánové servisy navržené pro Expo 58. Za jeho života se mu dostalo řady ocenění včetně čs. titulu národní umělec, Řád Vítězného února, nebo zlaté medaile z mezinárodních keramických výstav v Praze, Istanbulu a Gualdo Toddino.
(Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Eckert)
Otto Eckert působil v letech 1933 - 1934 na naší škole, kam nastoupil po odchodu profesora Václava Mařana, jako profesor modelování.
Rodák ze Senožat u Bechyně, absolvent bechyňské keramické školy z roku 1896. Ve studiu pokračoval na UMPRUM v Praze, ale po roce studium ukončil, patrně z finančních důvodů. Pracoval pak v keramických závodech v Praze, Vysokém Mýtě, ve Vídni a ve Výrobním družstvu keramickém v Bechyni. V roce 1909 získal živnostenský list a otevřel si keramickou dílnu v Bráníku u Prahy. Vyráběly se tam keramické kachle a formy na ně.
Při mobilizaci v r. 1914 nastoupil do rakouské armády. Dostal se na ruskou frontu a začátkem r. 1915 přešel do zajetí. Za 1. světové války byl zajat v Rusku, účastnil se náboru do legií a sám do nich také vstoupil. Po skončení války organizoval odjezd nemocných a starších legionářů do vlasti a sám se vrátil až se čtvrtým transportem v roce 1919.
Od roku 1921 byl dílovedoucím na keramické škole v Bechyni, a to až do svého odchodu do důchodu v roce 1939. Aktivně se podílel na obhajobě existence školy v letech 1921 – 1923 a hlavně pak v letech 1933 – 1935, kdy měla být bechyňská škola zrušena a přeložena do Prahy. Lze říci, že právě díky jemu a profesoru Šimákovi zůstala škola v Bechyni (v roce 1934 byla v Praze velikým nákladem vybudována nová keramická škola a někteří profesoři bechyňské školy velmi toužili po působení v Praze a využívali k prosazení těchto záměrů i své příbuzenské vztahy na ministerstvuů nově založené škole se říkalo „Trucbechyně“…).
Ve spolupráci s Výrobním družstvem keramiků v Zářečí navrhoval různé typy stáložárných kachlových kamen (např. kamna značky Meta, přenosná stáložárná kamínka atd.), psal odborné články, účastnil se spolkového života.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Klatov, na keramické škole v Bechyni učil od roku 1886 a byl oporou tehdejšímu řediteli Maškovi. Učil zde kreslení a modelování třicet let, až do roku 1916.
Ve svém aktivním věku i později v důchodu se věnoval mnoha dalším činnostem. Stál jako spoluzakladatel při zrodu Klubu československých turistů, byla po něm nazvána lávka v Židově strouze. Byl také dobrým zpěvákem, působil v pěveckém spolku Lužničan, jehož členové si jej zvolili předsedou. Byl i spoluzakladatelem Spolku střeleckého, kde také zastával předsednickou funkci. Zvlášť záslužnou činnost projevil jako spoluzakladatel Tělovýchovné jednoty Sokol v Bechyni; zde byl prvním a dlouholetým náčelníkem. Spolu se starostou Karlem Plaňanským, prof. Václavem Mařanem a Františkem Kopeckým založil Muzejní spolek a zasloužil se o zbudování Městského muzea. Byl s Václavem Mařanem správcem sbírek, zachránili společně mnoho krásných sbírkových předmětů. Pracoval také při obnově hradu Dobronice a účastnil se odkrývání pravěkých mohyl v okolí Bechyně.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Pocházel z Krásné u Valašského Meziříčí, absolvoval Státní odbornou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích (profesoři Quido Kocian, V. Suchomel aj.). Poté studoval v ateliéru Josefa Mařatky na UMPRUM v Praze. Krátce učil v Uherském Hradišti a od roku 1945 do roku 1951 na keramické škole v Karlových Varech . Díky Ing. Petrů pak přešel do Bechyně a zde učil až do důchodu (1966).
Na důchod se vrátil do Valašského Meziříčí a učil na zdejší lidové škole umění. Ve vzpomínkách kolegů je zapsán jako příjemný člověk s hlubokým smyslem pro rodinu a také pro humor.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Kladna, na škole v Bechyni působil od roku 1888 jako učitel modelování. Strávil zde 35 let až do své smrti. Skvěle se věnoval žákům, vytvořil také mnoho kvalitních modelů pro bechyňský Keras, u jehož založení v roce 1903 stál a který vedl i v obtížné době 1. světové války.
František Kopecký stál také u zrodu bechyňského muzea a významně se podílel na jeho chodu.
(Zdroj: web Města Bechyně)
