Významné osobnosti
Bechyňský rodák, absolvent školy z roku 1938. Dále studoval na VŠUP v Praze u profesora Karla Dvořáka. Po uzavření českých vysokých škol (1939) byl totálně nasazen na práci v Německu. Při nelegálním návatu do Prahy za ženou a dcerou byl zatčen a vězněn v Ruzyni. Po válce dostudoval a stal se členem Jednoty výtvarných umělců.
Po absolutoriu se věnoval hlavně sochařskému portrétu např. podobizna otce, podobizna Jindřicha Plachty – foyer Vinohradského divadla v Praze, hudebního skladatele Evžena IIIína, Jana Masaryka aj.).
Ve své sochařské tvorbě se věnoval zpodobnění dívčího a ženského půvabu, pojatému intimně, lyricky a básnicky, a ztvárnění přírody, především světa ryb. Vedle sochařské práce byl i významným restaurátorem (restauroval např. sgrafita na domech v Prachaticích, sgrafita v Nelahozevsi, Ješovicích na Moravě, na zámku v Bechyni; restauroval i řadu kamenných a dřevěných plastik).
(Zdroj: www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/osobnosti; rodinný archiv, Anna Plachtová)
Malíř a ilustrátor Václav Karel se narodil 21. 10. 1902 v Dobříči u Plzně, bechyňskou školu absolvoval v roce 1919. Dále studoval na UMPRUM v Praze u V. Maška a F. Kysely (1927) a na AVU u M. Švabinského a T. F. Šimona (1927 - 1929). V roce 1929 absolvoval stipendijní pobyt v Paříži.
Umělec byl povahově velmi skromný. Celý život těžce snášel fyzický handicap po úrazu v dětství a nerad se ukazoval na veřejnosti. Pracoval zejména v oblasti dřevorytu a olejomalby; poprvé samostatně vystavoval v roce 1933. Při bombardování Prahy v únoru 1945 byl zničen jeho ateliér i dům, ve kterém bydlel (dnes zde stojí Tančící dům). Celé jeho dosavadní dílo bylo zničeno; díky jeho přátelství s fotografem Josefem Sudkem se zachovala alespoň částečná fotodokumentace obrazů a kreseb.
Existenčně tedy začínal znovu. Tentokrát upřednostnil ilustrační práci pro Mateřídoušku, ilustroval školní tabule Živé abecedy, čítanky, kalendáře, pohlednice, leporela. V 50. a 60. letech vycházely jím ilustrované pohádky K. J. Erbena, B. Němcové, básně, říkadla, knihy od J. V. Sládka, J. Kožíška a dalších. K malování se vrátil v posledních letech svého života.
Adriena Šimotová o Václavu Karlovi:
"Naše ateliéry byly blízko a náš vzájemný styk byl velmi častý. Václav Karel byl člověk neobyčejně plachý a zranitelný, ale dokázal jakousi vnitřní silou překonat všechny své nejistoty sebe sama. Dojímala ne míra poetického vidění jeho světa: motýli, květiny, pohled na intimní úsek přírody, skoro pohádková symbolika. Karlovy nejlepší práce připomínají lyrickou fantaskností obrazy francouzského malíře, otce symbolismu Odillona Redona. Zvláště malé kresby - dekalky - jsou nekonvenční a velmi poetické. Mezi nimi dva takové cykly nazval Opuštěné trůny a Osamělé ostrovy..."
(Zdroj: Jiří Jón: materiál k výstavě Václav Karel, malíř známý i neznámý, 2009, Bohemia Sekt Centrum ve Starém Plzenci;
o autorovi více na www.vaclavkarel.sweb.cz/cvcz.htm)

Bechyně - Zářečí, kresba Václava Karla, 1919
(originál - archiv Jiřího Jóna)
Absolventka školy z roku 1967. Narodila se 19. 10. 1948 v Českých Budějovicích. V letech 1967 - 1970 pracovala v keramické dílně VD Jihotvar Hrdějovice. V letech 1970 - 1991 se věnovala pedagogické činnosti na ZUŠ v Českých Budějovicích, Trhových Svinech a Borovanech. V keramické tvorbě spolupracovala s Ivanem Hodonským a manželi Reindlovými. V letech 1993 - 2009 provozovala soukromou galerii Zlatá reneta na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, v níž spolupracovala s více než sedmdesáti autory z Čech, Moravy i zahraničí. Kromě keramiky pracovala jako textilní výtvarnice a realizovala řadu kompozic technikou art protis. V současné době se věnuje především keramické malbě a fotografii.
Její zamýšlenou výstavu ve školní Galerii Na chodbě, kterou jsme domlouvali, už bohužel nestihneme. Paní Kubínová zemřela v létě 2017.
Rodák z Poličky, absolvent školy z roku 1915, významný sochař a keramik. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u J. Drahoňovského (1915 - 1917 a 1919 - 1922), a na keramické škole v rakouském Gmundenu (1917 - 1919), absolvoval stáž v továrnách v Sévres (1923 - 1924) a Limoges, Tours a Vierrone (1924 - 1925) ve Francii. Byl pedagogicky činný na Státní odborné škole pro porcelánový průmysl v Karlových Varech (1925 - 1928) a na Škole uměleckých řemesel v Brně (1928 - 1958). Ve 30. letech spolu s Bohuslavem Fuchsem, Emanuelem Hrbkem a Františkem Václavem Süsserem byl spoluzakladatel brněnských Dílen umělecké keramiky. Autor keramických plastik, užitných předmětů a pamětních desek. Některé z jeho figurálních plastik ve stylu art-deco (např. Diana na lovu) byly realizovány v Bechyni.
(Zdroj: Papilio Antique a http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=24991, upraveno)
Narodil se 30. 10. 1938 v Českých Budějovicích, školu absolvoval v roce 1957. Od roku 1973 se věnuje volné ateliérové tvorbě. Uspořádal mnoho autorských výstav, zúčastnil se řady skupinových výstav, je zastoupen ve sbírkách AJG Bechyně, Moravské galerie Brno, UPM Praha, Muzea města Wroclav, Muzea Okregowe Walbrzych a řady soukromých sbírek v České republice i v zahraničí.
"Stanislav Martinec se hned na počátku své tvůrčí cesty vymanil z tradičních postupů keramické práce. Zvolil daleko náročnější tvorbu keramických plastik, figur, torz - tedy klasickou práci sochařskou, modelování z ruky. Tento přístup k dílu mu otevřel svět bohaté tvůrí fantazie - vzácně snové, jedinečné co do nápadu či zpracování. Jeho plastiky zachycují záblesky dávno minulých dějů, surrealistických vizí, překvapivých námětů - a vždy se v celku či v přesném detailu dotýkají lidské duše. Martincova díla, působivé grafiky jených čar s texty dávných poselství, bizarní stavby, stroje, věže, lodě, archy, kachle a na nich snová zvířata, květiny, portréty antických či barokních krásek...nesou vždy dotek mistrovského rydla, zručné ruky a především talentu podloženého tvrdou tvůrčí prací. Jsou jedinečná, nezaměnitelná, originální... V kontextu české keramiky patří Stanislav Martinec léta k absolutní špičce, v oboru obstojí v jakékoliv světové konkurenci."
Slávka Kopecká, 2007
"Jako každý skutečný umělec, tak i Stanislav Martinec tvoří živelně, často iracionálně, vkusně se zbavuje vlastních přetlaků citů a tužeb, které ho nesou do světa fantazie...sám přiznává, že by nemohl žít v moderním městě a že je mu cizí svět vyspělé civilizace. Jeho artefakty jsou hledáním zcela nové cesty a zcela nové krásy..."
Naděžda Papoušková - Melniková,1974
"Stanislava Martince lze zařadit k nepočetné skupince českých výtvarníků, kteří dnes, především v grafice, navazují na tradice českého surrealismu a imaginativní malby. Z hlediska výtvarného zaujme především odvahou interpretovat v keramice vlastní fantazii a imaginaci. Tématicky svá díla vede do oblasti snu, který však obohacuje snahou o další osobitá sdělení. Dimenze vlastního prožitku, vyjádřeného výtvarně, se Stanislav Martinec vymezuje od běžné keramické produkce a výrazně obohacuje současnou výtvarnou kulturu."
František Dvořák, 1987
(Zdroj: Katalog Stanislav Martinec, Věra Martincová: Výběr z keramické tvorby, Slávka Kopecká, Lidice 77)




