Významné osobnosti
Rodák z Klatov, na keramické škole v Bechyni učil od roku 1886 a byl oporou tehdejšímu řediteli Maškovi. Učil zde kreslení a modelování třicet let, až do roku 1916.
Ve svém aktivním věku i později v důchodu se věnoval mnoha dalším činnostem. Stál jako spoluzakladatel při zrodu Klubu československých turistů, byla po něm nazvána lávka v Židově strouze. Byl také dobrým zpěvákem, působil v pěveckém spolku Lužničan, jehož členové si jej zvolili předsedou. Byl i spoluzakladatelem Spolku střeleckého, kde také zastával předsednickou funkci. Zvlášť záslužnou činnost projevil jako spoluzakladatel Tělovýchovné jednoty Sokol v Bechyni; zde byl prvním a dlouholetým náčelníkem. Spolu se starostou Karlem Plaňanským, prof. Václavem Mařanem a Františkem Kopeckým založil Muzejní spolek a zasloužil se o zbudování Městského muzea. Byl s Václavem Mařanem správcem sbírek, zachránili společně mnoho krásných sbírkových předmětů. Pracoval také při obnově hradu Dobronice a účastnil se odkrývání pravěkých mohyl v okolí Bechyně.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Pocházel z Krásné u Valašského Meziříčí, absolvoval Státní odbornou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích (profesoři Quido Kocian, V. Suchomel aj.). Poté studoval v ateliéru Josefa Mařatky na UMPRUM v Praze. Krátce učil v Uherském Hradišti a od roku 1945 do roku 1951 na keramické škole v Karlových Varech . Díky Ing. Petrů pak přešel do Bechyně a zde učil až do důchodu (1966).
Na důchod se vrátil do Valašského Meziříčí a učil na zdejší lidové škole umění. Ve vzpomínkách kolegů je zapsán jako příjemný člověk s hlubokým smyslem pro rodinu a také pro humor.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Kladna, na škole v Bechyni působil od roku 1888 jako učitel modelování. Strávil zde 35 let až do své smrti. Skvěle se věnoval žákům, vytvořil také mnoho kvalitních modelů pro bechyňský Keras, u jehož založení v roce 1903 stál a který vedl i v obtížné době 1. světové války.
František Kopecký stál také u zrodu bechyňského muzea a významně se podílel na jeho chodu.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Narodil se ve Svratouchu u Hlinska a od útlého dětství prokazoval kreslířský a malířský talent. Absolvoval bechyňskou keramickou školu, pracoval v Horní Bříze a po válce se vrátil jako učitel keramické malby na školu v Bechyni, kde učil 25 let.
Při oslavách 90. výročí školy byl vyznamenán za zásluhy o rozvoj školství - bohužel již „in memoriam“.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Klatov, absolvent architektury na České technice v Praze a Umělecko-průmyslové školy ve Vídni. Po státních zkouškách z kreslení a modelování byl na praxi na české reálce v Plzni a v ateliéru profesora Seidana v Praze.
Od února 1884 byl ustanoven správcem a po roce ředitelem c.k. odborné školy keramické v Bechyni. Škola se potýkala s prostorovými problémy i s nedostatečným vybavením. Po třech letech od založení (září 1887) se přestěhovala do nové budovy upravené z bývalého špýcharu. Ke kamnářskému a hrnčířskému oboru mohla přibýt i keramická malba.
V roce 1899 byl Josef Mašek povolán na ředitelské místo státní odborné školy šperkařské v Turnově, kde se postaral o reorganizaci školy a o stavbu nové budovy. Působil zde až do odchodu do důchodu v roce 1921.
Na Bechyni stále vzpomínal a v penzi zde pravidelně trávil celé léto. Základy, které zdejší škole dal, mu zajistily čestné místo v odborném školství i v keramické praxi.
Ze vzpomínek Josefa Maška:
„…ministerstvo… ke konci února 1884 ustanovilo mne správcem jejím, nařídivší, abych se postaral, aby 1. března započalo se vyučovati. 27. února přijel jsem z Chrudimě do bechyně, úplně zaujat činoplodnými myšlenkami. Na opatření školních pomůcek, knih, předloh, modelů a jiných předmětů pro dílnu, postavení mufle atd. poukázalo ministerstvo vyučování pro dobu od 1. března do 31. prosince 1884 obnos celých 500 zlatých. To byl obnos věru obdiv vzbuzující, nikoli ale výší, nýbrž nepatrností. Obec něco nábytku dodala a něco zapůjčila… ostatní jsem dodal na úvěr. …Hned den nato zahájeno bylo vyučování žactva, přijatého do 1. ročníku odboru kamnářského.
Učebnic odborných nebylo, škola keramická s odborem kamnářským v celé Evropě tenkráte také nebyla, neměli jsme tudíž vzoru, a tak jsme museli sestaviti jednak učebnou osnovu, pro níž také vzoru nebylo, a učivo, pro něž odborná literatura keramická soustředěna také nebyla, a museli jsme látku shledávati a žactvu ji diktovati. Různými pracemi takového druhu byli jsme od vlastní působnosti odborně školské oddalováni a zdržováni, ale vše jsme rádi vykonali, uvědomujíce sobě, že pracujeme pro školu výhradně českou…“
I z těchto vzpomínek je patrné, že založení keramické školy v Bechyni mělo také význam politický: škola měla posílit českou keramickou výrobu v konkurenčním zápase s průmyslem německým.
(Zdroj: web Města Bechyně)




