Významné osobnosti
Rodák ze Senožat u Bechyně, absolvent bechyňské keramické školy z roku 1896. Ve studiu pokračoval na UMPRUM v Praze, ale po roce studium ukončil, patrně z finančních důvodů. Pracoval pak v keramických závodech v Praze, Vysokém Mýtě, ve Vídni a ve Výrobním družstvu keramickém v Bechyni. V roce 1909 získal živnostenský list a otevřel si keramickou dílnu v Bráníku u Prahy. Vyráběly se tam keramické kachle a formy na ně.
Při mobilizaci v r. 1914 nastoupil do rakouské armády. Dostal se na ruskou frontu a začátkem r. 1915 přešel do zajetí. Za 1. světové války byl zajat v Rusku, účastnil se náboru do legií a sám do nich také vstoupil. Po skončení války organizoval odjezd nemocných a starších legionářů do vlasti a sám se vrátil až se čtvrtým transportem v roce 1919.
Od roku 1921 byl dílovedoucím na keramické škole v Bechyni, a to až do svého odchodu do důchodu v roce 1939. Aktivně se podílel na obhajobě existence školy v letech 1921 – 1923 a hlavně pak v letech 1933 – 1935, kdy měla být bechyňská škola zrušena a přeložena do Prahy. Lze říci, že právě díky jemu a profesoru Šimákovi zůstala škola v Bechyni (v roce 1934 byla v Praze velikým nákladem vybudována nová keramická škola a někteří profesoři bechyňské školy velmi toužili po působení v Praze a využívali k prosazení těchto záměrů i své příbuzenské vztahy na ministerstvuů nově založené škole se říkalo „Trucbechyně“…).
Ve spolupráci s Výrobním družstvem keramiků v Zářečí navrhoval různé typy stáložárných kachlových kamen (např. kamna značky Meta, přenosná stáložárná kamínka atd.), psal odborné články, účastnil se spolkového života.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Klatov, na keramické škole v Bechyni učil od roku 1886 a byl oporou tehdejšímu řediteli Maškovi. Učil zde kreslení a modelování třicet let, až do roku 1916.
Ve svém aktivním věku i později v důchodu se věnoval mnoha dalším činnostem. Stál jako spoluzakladatel při zrodu Klubu československých turistů, byla po něm nazvána lávka v Židově strouze. Byl také dobrým zpěvákem, působil v pěveckém spolku Lužničan, jehož členové si jej zvolili předsedou. Byl i spoluzakladatelem Spolku střeleckého, kde také zastával předsednickou funkci. Zvlášť záslužnou činnost projevil jako spoluzakladatel Tělovýchovné jednoty Sokol v Bechyni; zde byl prvním a dlouholetým náčelníkem. Spolu se starostou Karlem Plaňanským, prof. Václavem Mařanem a Františkem Kopeckým založil Muzejní spolek a zasloužil se o zbudování Městského muzea. Byl s Václavem Mařanem správcem sbírek, zachránili společně mnoho krásných sbírkových předmětů. Pracoval také při obnově hradu Dobronice a účastnil se odkrývání pravěkých mohyl v okolí Bechyně.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Pocházel z Krásné u Valašského Meziříčí, absolvoval Státní odbornou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích (profesoři Quido Kocian, V. Suchomel aj.). Poté studoval v ateliéru Josefa Mařatky na UMPRUM v Praze. Krátce učil v Uherském Hradišti a od roku 1945 do roku 1951 na keramické škole v Karlových Varech . Díky Ing. Petrů pak přešel do Bechyně a zde učil až do důchodu (1966).
Na důchod se vrátil do Valašského Meziříčí a učil na zdejší lidové škole umění. Ve vzpomínkách kolegů je zapsán jako příjemný člověk s hlubokým smyslem pro rodinu a také pro humor.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Kladna, na škole v Bechyni působil od roku 1888 jako učitel modelování. Strávil zde 35 let až do své smrti. Skvěle se věnoval žákům, vytvořil také mnoho kvalitních modelů pro bechyňský Keras, u jehož založení v roce 1903 stál a který vedl i v obtížné době 1. světové války.
František Kopecký stál také u zrodu bechyňského muzea a významně se podílel na jeho chodu.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Narodil se ve Svratouchu u Hlinska a od útlého dětství prokazoval kreslířský a malířský talent. Absolvoval bechyňskou keramickou školu, pracoval v Horní Bříze a po válce se vrátil jako učitel keramické malby na školu v Bechyni, kde učil 25 let.
Při oslavách 90. výročí školy byl vyznamenán za zásluhy o rozvoj školství - bohužel již „in memoriam“.
(Zdroj: web Města Bechyně)




